V sobotu jsme se sešli v mrazírně ALLFROST Kladno, kde jsme díky pochopení ředitele Vladimíra Bláhy mohli začít realizovat projekt HABAKUK, který připravujeme se Zázraky přírody do červnového natáčení. Tentokrát se jelo ve velké sestavě, protože bylo potřeba dost máknout....

Sraz v mrazírně byl na devátou. Venku zatím ještě svítilo sluníčko, v mrazícím boxu bylo příjemných -18°C, panovala skvělá nálada, co víc jsme si mohli přát. Tuto část pokusu si natáčela ČT do pořadu Zázraky přírody, proto se musíme zatím držet s psaním na uzdě.
Projekt HABAKUK byl nazván podle starozakonního proroka, který řekl: „Já bych Vás naprosto ohromil, kdybych řekl co hodlám učinit v následujících dnech, že byste tomu nevěřili, dokonce i kdybych to řekl." ( Habakuk 1:5, NIV). Název projektu je opravdu zvolen výstižně. Když jsme si začali vyprávět o tom, co chceme zrealizovat, málokdo si to dokázal představit a skoro nikdo nám to nevěřil.
Nám se ale v sobotu opět začal plnit (a to vlastně doslovně) další sen. Práce nám šla od ruky, pomáhali i členové štábu Zázraků přírody, před kterými tímto smekám. Kolem třetí odpoledne bylo vše hotovo a tak jsme mohli vyrazit domů. Teď nás čeká měsíc netrpělivosti. No a 1. června se ve Slaném na rybníku "Novas" bude díky vstřícnosti slánského starosty natáčet další pokus pro Zázraky přírody, tentokrát za účasti obou moderátorů, p. Kramára i p. Kořena.
Tak pokud se chcete přijít podívat, sledujte naše stránky, vše včas dopřesníme. 
Ještě jednou chci touto cestou poděkovat p. Vladimíru Bláhovi, řediteli firmy ALLFROST Kladno za úžasný přístup k naší partě šílenců, p. Heřmanskému za skvělé hobliny a p. Pazděrovi za bezproblémovou dopravu.
_________
Pondělní ráno, lodě jsou v mrazírně necelých 48 hodin.... Zvoní mi telefon. Koukám, kdo volá. A hele, ředitel mrazírny. Slyším pár šokujících informací. Zde ale malinko odskočím zpět.
Když jsme celou akci v mrazírně domlouvali, více méně jedinou věcí, na kterou nás pan ředitel upozorňoval, byla nutnost "nenakapat" vodu v mrazící komoře. Jezdí tam totiž vysokozdvižné vozíky a chodí obsluha,a při -18°C by jsme dělali nebezpečné kousky náledí na betonové podlaze. Tento požadavek jsme přenesli dál na partu, co dělala formy. Teď skok zpět k telefonátu: "... máme tady celkem problém, z jedné formy vyteklo na podlahu celých 300 litrů vody, máme tu krásné ledové království..." Tohle mne fakt vyděsilo. Naštěstí  p. Bláha vše bral skvěle v klidu (alespoň navenek tak po telefonu zněl). Když jsem dostal na mobil pár fotek, opravdu jsme ho obdivoval, že nás hned neseřval. No a tak nás čekala další práce.
Jednak bylo nutné odstranit led z podlahy, a samozřejmě došlo k nekontrolované změně poměru namíchané a promrzlé hmoty, ze které se stala skvělá promrzlá hoblinová houba. To nám sice ulehčilo doplnění formy, protože zamrznutím vody v netěsnosti formy došlo k ucpání děr, ale náladu nám to nijak nezlepšilo. Je fakt, že ale stačilo do takto vzniklé houby prorazit pár otvorů a pouze dotočit oněch vyteklých 300 l vody.
Co se týkalo podlahy, zde šlo o větší "srandu". To nás ale čeká o víkendu.
_________
Opět sobotní ráno - kladiva, elektropneumatické kladivo, smetáky, škrabky a spousta nadšení. Venku +30°C, uvnitř -19°C. Ale zvládli jsme to skvěle, dokonce při tom byla i zábava. Když za mnou přišel Vláďa a oznámil mi, že můj syn Matěj prohlásil, že v mrazícím boxu vydrží ze všech nejdéle, a že ho musel kvůli celkové "promrzlosti" vyhnat násilím, myslel jsme, že ho přetrhnu. Co ale čekat od někoho, kdo je trošku prdlej po tátovi. Podařilo se nám celou podlahu očistit tak, že podlaha vypadala, jako by se tam nikdy nic nestalo. Díky špunti, Martine, Vláďo a Petey.
_________
No a je to tady... Páteční ráno - sedmá hodina. Stojíme na dvoře mrazíren, oblékneme se do bund, a už se hrneme do mrazícího boxu. Lodě vypadají ve formách skvěle. Na podlaze ani kousek ledu. Po krátkých přípravách na natáčení se rozjíždějí kamery a Laborky začínají posunovat další projekt k cíli.
Vše jde podle plánu, jak jsme ale zjistili později, radost byla předčasná. Rychlá nakládka na korbu auta.
Auto se zvláštním nákladem vyráží směr slánský rybník a Laborky ho v druhém autě doprovázejí.
Na hrázi rybníka se formy složí autojeřábem, který nám již tradičně zapůjčil Servis jeřábů Slaný. Zatím jde vše podle plánu. Lodě se vyloupnou z forem v celé své kráse. Zhoršuje se ale počasí, občas prší a fouká slušný vítr. A zde začíná potají klíčit velký problém, který není možné u tak velkého experimentu predikovat. Lodě jdou na vodu s namontovaným motorem. Pak je ale vyhlášen oběd, po obědě se jede ještě natáčet pokus s heliovým balonkem v autě a námi nepředvídaný problém je na světě. Spíš tedy ve vodě a větru.... Jak fouká vítr, vznikají na hladině celkem slušné vlny. A tady je ten problém. Hmota, která je za normálních podmínek velmi odolná a velmi pomalu taje, protože každou vrstvičku ledu chrání vrstvička hoblin, se na čáře ponoru začíná enormě rychle rozpadat. Každá další vlna odplavuje vrstvičku hoblin a umožňuje tak vodě rozpustit část ledu. Pak je na řadě zase hoblina a zase led.... Tak to jde pořád dál a dál. Štáb musí demontovat motory, jinak by se mohly utopit. A musí se rychle začít točit... Lodě jsou na čáře ponoru skoro "přeřízlé". Moderátoři nasedají na lodě a závod začíná. A že jde o pravdu o závod, tentokrát s časem, je na hladině rybníka vidět. Loď Vladimíra Kořena, ze které v mrazírně vytekla voda a hmota nebyla tím pádem při mrznutí rovnoměrně upěchována, se poroučí opravdu rychle. Výhodou ale je použitý materiál. Je vidět, že i silně poškozenou loď by bylo těžké zcela potopit. Když je vše natočeno, p. Kořen je zachráněn slánským hasičským sborem, a štáb začíná pomalu balit. A najednou nastupuje na ledovou loď PETEY. Začíná slušná groteska. Petey s palicí v ruce, v plavkách, stojící v lodi, začíná palicí prorážet díru do dna. Jde to ale velmi špatně, protože část trupu, která je pod čarou ponoru a nebyla vystavena působění zničujících vln je nepoškozená, tloušťka stěny a dna je 20 cm, a to je opravdu slušný kus materiálu. Po úmorné bitvě Petey proráží dno, ale loď nejde ke dnu. Odjíždíme od rybníka a loučíme se skvělým projektem. Druhý den v podvečer se jdu projít na místo činu. A jaký je můj údiv. Část trupu, která je pod hladinou, se majestátně pohupuje ve vlnách.... HABAKKUK a jeho autor Geoffrey Nathaniel Joseph Pyke tak vlastně tuto bitvu vítězí. 
Zázraky přírody a Laborky jsou tak od dnešního dne vlastníky certifikátu českého rekordu, zapsaného u agentury Dobrý den, na Největší ledové lodě v ČR.    



Část Laborek u jedné naplněné formy.


Kdo mohl, přiložil ruce k dílu...


Je třeba vše dobře navážit...


Pod okem kamery dobře odměřit potřebné množství vody...


Míchat, míchat, míchat....


Míchat, míchat...


Míchat, míchat, míchat...


Pak zase trochu míchat, míchat, míchat...

Do míchání se zapojuje i štáb Zázraků přírody...


Svačinka...


A zase míchat, míchat, míchat...

No a pak HRRR do mrazícího boxu.

 
Nástup na doplnění vyteklé formy...


To nevypadá nejlépe...


Musí se to doplnit....


Tak a teď už nic neovlivníme...


Nástup na likvidaci ledového království...


Fakt pohroma...


Dokonce přimrzla forma....


Tým osvoboditelů...


Nástup na páteční natáčení... co nás čeká uvnitř komory?


Vypadá to skvěle...


Jen vytlačit ven na rampu...


Naložit na auto...


Rozvinout techniku...


Přemístit nad hladinu...


Pomalu pokládat...


Ono to plave!!! - tato fotka vznikla na konci natáčení, je vidět přeřízlý trup na čáře ponoru.


Závody...


Záchranná mise....


Petey kope na lodi sklep...


Vítězství HABAKKUKU...


Ukončení projektu.... obhlídka místa činu. 

Za pár dnů zveřejníme na stránkách video z celého projektu.
Díky všem.